„We've got it!“ Poslední hodina a půl bloudění ve tmě po malých lesních cestách kolem našeho cíle a konečně spatřujeme světla hledaného hotelu… Ostatní začali kola uklízet do přístřešku, zatímco já nesoucí doklady jsem se s kamarádem z Hongkongu Chakem a s Němcem Paulem, který jediný uměl francouzsky, vydali na recepci, kde jsme naštěstí přes náš pozdní příjezd po kratším přemlouvání dostali klíče od rezervovaných pokojů. A tak jsme po zatím nejnamáhavějším dni našeho projektového týdne přece jenom nakonec padli do peřin. A ještě před usnutím se mně před očima vybavili všechny ty potíže, kterými jsme si dneska prošli.

„A to jako celý školní rok kromě Vánoc nemáte volno?“ -Častá otázka kamarádů, na kterou jsem při mém studiu na UWC měl už předem připravenou odpověď: „Máme vánoční prázdniny, letní prázdniny a pak projektové týdny!“ Projektový týden je akce, na kterou se nezapomíná. Obecně vyžaduje nemálo přípravy a je organizována z řad žáků (učitelé jen příležitostně radí). Jedná se o volný týden a finanční zajištění, které studenti dostanou, aby zrealizovali své odvážné nápady. Zpravidla se jedná o službu, sportovní výzvu či kreativní činnost nebo třeba i kombinaci ze všech tří. V našem případě šlo o 600 km dlouhý cyklistický výlet po Francii. Člověk si pak odnese spoustu krásných vzpomínek, utvrzených přátelství a hlavně nezměrné množství zkušeností a zážitků z plánování akce a ze společného překonávání problémů.

Myslel jsem na to, jak nám dneska píchlo šest duší, jak jsme sháněli potraviny, jak jsme za tmy nemohli najít cestu, jak jsme si navzájem půjčovali rukavice, jak jsme si cestou vyměňovali rozbitá kola, na všechnu podporu a úsměvy, které jsem dneska zažil, a usínalo se mi krásně.