Mimo moje narozeniny jsme na kampusu slavili také den nezávislosti a UWC den, kdy se většina lidí oblékla do národních kostýmů a nebo do oblečení, které nějak reprezentuje jejich zemi a všichni se navzájem fotí a mají legraci. Ačkoli by si asi většina lidí tady přála slavit každý den, akademická stránka UWC se tu začíná projevovat čím dál výrazněji svou časovou a energetickou náročností. Stejně si ale myslím, že tu zábava převažuje nad dřinou. Třeba dneska jsme jeli s naší rezidencí na bazén, kde jsme měli plno legrace a naše patro vyhrálo pizzu v mezipaterní soutěži. Nakonec nesmím zapomenout zmínit, že místní zvěř mi stále ukazuje, kde je moje místo v hierarchii tvorů žijících na kampusu. Veverka na poslední fotce po mně při obědě sebevědomě házela s nevídanou přesností skořápky od oříšků a mám pocit, že příště by se mohla rozhodnout po mně házet třeba celé oříšky nebo větvičky nebo i kamení, když bude mít hodně laškovnou náladu. Každopádně ji mám rád, ať už se rozhodne po mně házet cokoli. Je to součást mojí UWC experience.