17. října 2014, UWC Costa Rica
Dneska na naší škole probíhalo MUN. Velmi důležitá událost, která bude probíhat od čtvrtka do soboty. Jedná se o konferenci, kde každý student zastupuje přidělenou zemi. Před samotným zahajením MUN musí každý student zjistit spoustu informací o dané zemi a poslat position paper, což je dokument, ve kterém musí student zmínit hlavní cíle, jenž bude na konferenci prezentovat. Je to jakási pomůcka, kterou může používat během MUN a díky ní se muže snadno držet svých cílů. MUN je velmi formální událost, takže jsme se pohybovali po škole jen ve formálním oblečení a do naší školy také zavítali studenti z okolních škol. Bylo nás tu přes 200 lidí. Já zastupuji Papuau Novou Guineu a jsem zapojen do organizace UNDP - což je United Nations Development Program. Jedná se hlavně o rozvoji zemí, které jsou velmi chudé a je zde alarmující hlad.
Organizací bylo na výběr celá řada a museli jsme si vybrat samozřejmě ještě před tím, než MUN začalo. Celé to začalo v 7:50, slavnostní uvítání bylo velmi bohaté na slovní zásobu anglických slov, kterým jsem z poloviny nerozuměl. Nicméně asi v 8:00 začala první část naší konference. Každý z nás musel říct proslov o své zemi, avšak je velmi neprofesionální mluvit o vlastních pohledech na věc a mluvit v první osobě, takže osoba já, nebyla povolena Museli jsme říkat: Delegace z Papua Nové Guinei věří... atd. UNDP nabízí dvě témata - Millenium Development Goals (rozvojové cíle) a jak vytvořit cesty k rozvoji v zemi se 3. světovou ekonomikou. První část trvala asi hodinu a poté jsme si dali svačinu. Dále následovala druhá část, která se protáhla na 2 hodiny. Po celou dobu konference, jsme museli mluvit velmi profesionálně a opatrně, abychom neposkvrnili jinou delegaci. Pokud jsme chtěli na záchod, či zapnout klimatizaci, nebylo povoleno to říct jen: Mohu zapnout klimatizaci? Ne, museli jsme říct: Motion of personal privillege - návrh osobního práva - a po schválení zasedajících jsme mohli teprve říct, co požadujeme. Po obědě jsme měli krátkou pauzu a pak začala tříhodinová poslední část MUN. Polovina delegátů už málem spala a delegace Bangladéše dokonce usnula natvrdo. Kvůli tomu byla napomenuta zasedajicím: "Zasedající by chtěli připomenout, že se jedna o velmi formální událost a také by chtěla požádat delegaci Bangladéše o formální přístup k této konferenci a dále by chtěla připomenout, že silně požaduje o formální projev všech delegací. Nicméně delegace Liberie by si měla také uvědomit, že se jedná o formální událost a zasedající žádají o pozornost". I delegace Liberie si dala asi na 10 minut šlofíka. Po dvou hodinách jsme měli pracovat na "resolution papers", což jsou, pokud jsem to pochopil, dokumenty, kde delegace píší problémy a následné cíle a řešení. Samozřejmě tento dokument má své vlastní požadavky na to, jak má vypadat. Musí zde být zmíněni sponzoři, kteří jsou ochotni finančně podporovat země s problémy, a země, které podporují samotnou myšlenku řešení. Já jsem pod delegací Německa, Japonska a dalších zemí. A samozřejmě pod delegací Australie, která podporuje Papua Novou Guineu od roku 2012. Tento den byl velmi psychicky náročný a jsem úplně vyčerpaný. Tato událost ale bude probíhat ještě dva dny, takže doufám, že to přežiju. Po večeři, kterou jsem neměl, neboť jsem ji zaspal, jsme měli Evening Café, kde jsem si dal šálek horké kostarické kávy a trošku si oddychl.
P.S. Možná jsem někde udělal někde nějakou faktickou chybu (nebo gramatickou) píšu to v 10:30 večer a káva mě málem uspala 😉 )
19. října 2014, UWC Costa Rica
Dneska tedy probíhalo poslední MUN. Po 18 hodinách konference o UNDP reprezentující zemi Novou Guineu, Jsem dostal certifikát jako všichni ostatní. Tento den byl velice vyčerpávající a ještě bude, neboť budeme mít závěrečnou konferenci. Avšak jsem rád, že jsem se MUN zúčastnil, protože jsem potkal spoustu nových lidí z okolí naší školy, užil si docela legraci - hlavně při debatě o ebole. Totiž údajně Ghana byla infikována ebolou, která se kvůli pohybu studentů, cestujících do Německa, přesunula do celé Evropy a UNDP, tedy delegace, měly přijít s řešením této problematiky. Náš tým, USA, Indie, Jižní Afrika, Guinea a další utvořili resolution paper - dokument s řešením, který byl přijat celou konferencí. Vybízeli jsme v ní ostatní delegace o pomoc, jak finanční tak i lekářskou. Na to druhý tým byl zcela radikální. V resolution paper psali o přemístění nakažených lidí na jeden ostrov, kde všechny odstřelí a zabijí. Po tomto dokumentu se rozhořela velká nevole, včetně mě, proti nim a nakonec jejich dokument schválen nebyl. Takže jsme dosáhli diplomatického úspěchu.
Celkově MUN byla příležitost si zkusit si roli opravdových delegátů zemí a zahrát si na velmi důležité osobnosti, prostě jako V.I.P. A to jsme si všichni vychutnali.
Se svolením autora převzato z jeho FB účtu.
No comments.