Uplynulý víkend jsme všichni prváci a pár vedoucích druháků absolvovali dvoudenní adapťák, jehož cílem bylo navzájem se poznat a trochu si odpočinout od akademické stránky UWC. Pro mě to byl jeden z nejlepších a nejvlivnějších zážitků z UWC. Hráli jsme různé hry pro budování kolektivu a rozhodně to nebyl ten typ sdružovacích her, kde se lidé sdružují z nudy. Klouzali jsme se na tobogánu, houpali na laně, skákali do bazénu, lezli skrz síť, lezli po pneumatikách a všechno to s důrazem na spolupráci. Nejdrsnější bylo plazení se bahnem pod provázkem a přestože všechny aktivity a výzvy byly založeny na dobrovolnosti, naprostá většina se zapojila.  Večer jsme se rozdělili podle světových regionů a měli jsme za úkol vytvořit představení, písničku nebo prezentaci, která odpoví na otázky "Co si o našem regionu myslí svět?" a "Co chceme, aby o našem regionu svět věděl?" To mě obohatilo hodně, protože jsem měl příležitost poslouchat spoustu lidí, jak mluví o své kultuře a jak bourají různé stereotypy. Každopádně pro mě asi nejhezčí aktivitou byla "candle night" (noc svíček), která spočívá v tom, že se ve zhasnuté místnosti vytvoří kruh ze svíček, který slouží jako bezpečný prostor, kde kdokoli může sdělit své myšlenky, obavy, zkušenosti, očekávání, zklamání a zkrátka a prostě cokoli, co chce vynést na světlo. Vše, co se tam řekne se nesmí bez souhlasu toho, co to řekl, roznášet dál. To mi pomohlo hlavně v tom, že jsem zjistil, že hodně obav a zkušeností sdílí mnoho z nás, což mi dodalo pocit klidu a sebevědomí, že nás v tom je více. Celý adapťák mi pomohl uvědomovat si svoji vnitřní hodnotu a poznávat pro mě nepoznané zákoutí lidskosti. Na to se chci také zaměřit více v tomto pololetí a pravděpodobně i v příštím roce, protože UWC je na to úžasné a je to asi hlavní důvod, proč jsem se na UWC hlásil. 

Pura Vida