I když mi připadá, jakoby to bylo včera, kdy jsem přijel do Kostariky, můj první rok na UWC skončil a přestože jsem si myslel, že už znám UWC a že už mě nemůže moc překvapit, konec roku byl velice magický a plný krásných překvapení.

Většina překvapení přišla v podobě passdownů. Passdown je něco, co se dědí z generace na generaci a většinou je to objekt, ale může to být taky jenom verbální předání nějaké role. Já jsem dostal mnoho passdownů. Dostal jsem “Ceiling Passdown” což je obraz, který se předává vždycky někomu, kdo má umělecké sklony a musí se přilepit nebo přibít na strop. Pak jsem dostal další obraz, který se předává lidem, kteří velmi oceňují femininitu. A v neposlední řadě jsem dostal passdown “Mamá Ginger”, který mi předala předchozí Mamá Ginger (kterou jsem mimochodem jmenoval já Mamá Ginger). A to znamená, že budu mít mnoho zodpovědnosti s udržováním zrzavé rodiny (na kampusu vznikají různé “rodiny”, které jsou v podstatě skupinky lidí, které sdílí něco společného, většinou kulturu, a každá rodina má svoje Mamá a Papá)

Passdowny se mi moc líbí a myslím si, že dávají krásnou hloubku kultuře, kterou máme na UWC Costa Rica. Všechny passdowny, co jsem dostal byly krásné a můžu si jen představovat, kolik různých passdownů existuje na kampusu.

Škola byla zakončena graduací druháků a to byl taky překrásný zážitek, který mi dal perspektivu na moji UWC cestu. Od toho dne také začalo loučení se s druháky i se spolužáky a mnoho lidí uronilo mnoho slz.

Konec roku byl tedy hořko-sladko-kyselý, ale rozhodně krásný. Všichni jsme v uričitém slova smyslu mleli z posledního, ale zase jsme měli spoustu hezkých momentů. Je to jako by skončila jedna kapitola jednoho velikého příběhu.